Mnoho povyku pro nic
Název této Shakespearovy komedie, podobně jako Dobrý konec všechno spraví nebo Oko za oko, připomene přísloví či ustálené rčení (něco na způsob „dělat z komára velblouda“). Již slovo „povyk“ v češtině (stejně jako v anglickém originále) nevzbuzuje jen představu hluku či křiku, ale také shonu, zbytečného a vzrušeného pobíhání sem a tam, navíc zbytečného zmatku, paniky a poprasku. I když název sám nenaznačuje nic o povaze tohoto povyku, jako předpověď divadelního počasí funguje spolehlivě, neboť vyzařuje zvukovou i kinetickou energii Shakespearovy komedie od jejího začátku (příjezd dona Pedra do Messiny) až do jejího konce (závěrečný tanec) a předjímá i společenský skandál, který je páteří hlavní dějové zápletky. Stejně bohaté a intenzívní je sémantické záření slova „nic“. Je to velké Shakespearovské slovo, protože je v něm zaklet příznačně shakespearovský paradox. Shakespearovo „nic“ je vždycky něco, dokonce něco velmi významného. Příkladem může být nejslavnější Shakespearovo „nic“, které vysloví Kordélie v Králi Learovi. Její opakované „nic“ má nespočet významů, a co víc, z tohoto „nic“ vlastně ve hře vzejde všechno, co jest tragédie Král Lear. Podobně povyk v komedii Mnoho povyku pro nic není o ničem, ale zcela evidentně o něčem... (z doslovu Martina Hilského k jeho překladu Mnoho povyku pro nic, vydaného Evropským literárním klubem roku 2000)
překlad: Martin Hilský
režie: Luděk Horký
režijní spolupráce: Jana Kobesová
scéna, kostýmy: Dominika Schönová
výběr hudby: HROBESO
světla: Markéta Jurná / Barbora Mišíková / Mikoláš Tyc
zvuk: Jana Kobesová / Kateřina Tyllerová
produkce: Kateřina Tyllerová
foto: Milan Suchý
osoby a obsazení:
Don Pedro, kníže — Martin Čepelík
Benedick, dvořan Dona Pedra — Jakub Tvrdík
Claudio, dvořan Dona Pedra — Luboš Přívozník
Don John, nevlastní bratr Dona Pedra — Jiří Hlásek
Borachio, přívrženec Dona Pedra — Mikoláš Tyc
Konrád, přívrženec Dona Johna — Radek Šedivý
Leonato, guvernér — Ondřej Pečený
Héró, jeho dcera — Týna Tyllerová
Beatrice, sirotek, jeho neteř — Běla Fuková
Antonio, bratr Leonata — Filip Beitl
Margareta, komorná Héró — Markéta Jurná / Kateřina Tyllerová
Ursula, komorná Héró — Lenka Zahradnická
Mnich Francis — Jakub Heřmánek
Dogberry, velitel stráže — Jiří Panzner
Verges, Dogberryho pobočník — Radek Pivoda
Stážný — Dan Porobek
Chlapec — MgA. Jiří Panzner
Posel — Bára Mišíková / Markéta Jurná
Socha — Vojta Dyk / Jana Řehořková
Premiéry 4. a 5. března 2005 v Divadle RADAR
Derniéra 12. června 2010 v Divadle RADAR